Oldskauti z Prahy přispěli částkou 5125 korun na zrod Památníku tří odbojů v Mašínově statku na Kolínsku

foto-1Oldskauti ze dvou klubů střediska Bratří Mašínů v Praze naplnili zkraje letošního roku své předsevzetí z loňského léta, kdy se zúčastnili zahájení výstavby Památníku tří odbojů v Lošanech u Kolína. Na konto přestavby bývalého Mašínova statku na pietní areál s muzeem odeslali společně 5125 korun.

Lošany jsou malou vesnicí, co by kamenem dohodil na jihozápad od středočeského Kolína. Jméno obce asi většině obyvatel republiky mnoho neříká. Přesto se právě zde klube z ruin dávné hospodářské usedlosti pietní a muzejní místo, které bude mít v paměti české historie 20. století ojedinělé postavení  – Památník tří odbojů.

Z Polabí ke Zborovu

Právě sem do Polabí sahají kořeny několika generací rodu Mašínů. S rozlehlým statkem v Lošanech jsou pak protkány už bezmála čtvrt tisíciletí. V chalupě, která se přimykala ke vstupní bráně usedlosti, se pak 26. srpna 1896 narodil pozdější hrdina-legionář i účastník protifašistického odboje Josef Mašín.

Kdyby na prahu Josefovy dospělosti nevypukl v Evropě požár první světové války, zřejmě by pokračoval v tradici předků a hospodařil na rodném gruntu. Bezprostředně po maturitě na vyšší rolnické škole v Roudnici jej však armáda rakousko-uherského mocnářství povolala do zbraně. V jejich řadách však pobyl jen krátce a po přeběhnutí na východní stranu fronty se přihlásil do čerstvě se formujících Československých legií v Rusku.

S legionáři prošel Josef Mašín řadou bojišť. Vyznamenal se zejména v památné bitvě u Zborova, která je v naší národní historii považována za významný milník prvního odboje. Legie českých a slovenských vojáků vytvářené napříč všemi frontovými liniemi pak jako celek klíčově přispěly vzniku samostatného republiky v roce 1918.

Hrdinný boj „Tří králů“

Po válce zůstal Josef Mašín sloužit v armádě. O dvě desetiletí později, po podepsání Mnichovské dohody, se však jako důstojník v hodnosti podplukovníka odmítl podřídit nacistickému područí. Nuceně musel svléknout uniformu a s dalšími obdobně smýšlejícími vojáky se zapojil do podzemního hnutí.

„Josef Mašín spolu s Josefem Balabánem a Václavem Morávkem vytvořili odbojovou skupinu ´Tří králů´, která patřila k nejvýznamnějším aktérům druhého odboje,“ hodnotí jejich činnost respektovaný badatel a znalec historie čs. odboje Jaroslav Čvančara. V součinnosti s dalšími spolupracovníky v ilegalitě pak Tři králové až do poloviny roku 1941 citelně podkopávali působnost protektorátní mašinerie.“

Gestapu se však nakonec stopu Tří králů podařilo odhalit. Josef Mašín byl 30. června 1942 popraven na Kobyliské střelnici a v přímém boji s okupanty pak stejně hrdinsky padli i jeho dva spolubojovníci.

V otcových šlépějích

Odhodlání i oběť podplukovníka Mašína (po válce in memoriam povýšeného do hodnosti generála) se staly životním krédem celé jeho rodiny. Pro manželku Zdenu i tři děti Josefa, Ctirada a Zdeňku jeho odkaz vykřesal už zkraje 50. let jiskru nesmiřitelnosti s novým totalitním režimem.

Když rodinný statek v Lošanech byl zabrán nejdříve protektorátními úřady a následně zkonfiskován komunisty, žila rodina v Poděbradech. V lázeňském městě byli oba bratři členy 37. skautského oddílu. Mladší ze sourozenců Ctirad se pak zúčastnil i památného světového Jamboree míru 1947 ve Francii.

V otcových šlépějích nesmiřitelných bojovníků proti totalitnímu zlu se nakonec bratři Mašínové postavili i na odpor komunistickému režimu se zbraní v ruce.  Spolu s kamarádem Milanem Paumerem se dramaticky probili za železnou oponu a později v USA se stali příslušníky elitních „zelených baretů“. Pochopitelně pro vládnoucí moc v Československu se stali největšími nepřáteli. Režim se rodině pomstil uvězněním matky Zdeny, která v komunistickém žaláři také zemřela, a rovněž sestra Zdena byla po desetiletí perzekuována.

Proměna Mašínova statku

Až téměř třicet let po pádu komunistického režimu získala Zdeňka Mašínová zpět rodinnou usedlost v Lošanech. Statek byl ale značně zdevastovaný, místo hospodářských budov převzala v roce 2018 spíše ruiny.

S návrhem na obnovu usedlosti a její budoucí využití pro Památník tří odbojů podal Zdeně Mašínové pomocnou ruku nově založený spolek Mašínův statek. U zrodu myšlenky vytvoření památníku byl v roce 2017 také vzpomínaný Jaroslav Čvančara. Ten s přezdívkou Jáček prošel na počátku 60. let Foglarovým oddílem Hoši od Bobří řeky a dnes je členem pražského 48. klubu oldskautů Jestřábi. Klub je součástí skautského střediska Bratří Mašínů.

Moruše pro budoucnost

Na sklonku loňských prázdnin, v den narození gen. Mašína, se veřejnost mohla v Lošanech seznámit s prvními ukončenými kroky práce spolku. S podporou řady osobností a prostředků z probíhající veřejné sbírky dostává rodný dům Josefa Mašína novou architektonickou podobu a mění se na pietní místo. Do prostoru tvořeného půdorysem původního stavení s upravenými kamennými zdmi byl zasazen strom moruše.

Na počátku minulého století, v době dětství Josefa Mašína, tvořily morušové stromy nedílnou součást usedlosti. Nová výsadba tak symbolicky propojuje minulost s dneškem i budoucností. Spolu s více než stovkou účastníků setkání v Lošanech nechyběli u sázení mladé dřeviny oldskauti dvou klubu střediska Bratří Mašínů ani členové samotných skautských oddílů.

„Výstavbu památníku vnímáme zejména jako odkaz naší historie pro dnešní generace, skauty nevyjímaje. Dobu a hrdiny všech tří odbojů si nutno trvale připomínat,“ řekl u vysazené moruše vedoucí střediska a člen 100. klubu OS Jiří Navrátil – Cyrano. „Také proto se oba oldskautské kluby našeho střediska rozhodly také finančně přispět k vybudování památníku. Na podnět klubu Jestřábů věnovali všichni oldskauti částku 125 korun – symbolicky k letošnímu 125. výročí narození generála Mašína.“

Peníze byly oldskauty vloženy do sbírky společně s výběrem registračního poplatku. Na přelomu ledna a února pak společně za skautské středisko Bratří Mašínů bylo na konto výstavby Památníku tří odbojů odesláno 5125 korun.

Ke sbírce se mohou připojit i další členové kmene dospělých. Více informací o připravovaném Památníku tří odbojů je uvedeno na webu Mašínův statek.

Transparentní bankovní účet veřejné sbírky je veden u Raiffeisen bank pod číslem 962258010/5500.

1. – 2. Po desetiletích „hospodaření“ zbylo z Mašínova statku jen zbědované torzo. Rodný dům Josefa Mašína však čeká důstojná proměna. Otevření památníku je plánováno v srpnu 2022; 3. – 4. Symbolické lopatky zeminy přidali ke kořenům a kmeni moruše i pražští oldskauti; 5. „Také pro dnešní české vojáky je generál Mašín velkou osobností,“ řekli v rozhovoru se Zdenou Mašínovou čelní představitelé Armády ČR v čele s generálem Miroslavem Feixem.

Foto: Slavomil Janov

 

foto-2foto-3

foto-4
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
foto-5
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
foto-6
OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Před sto lety byl v rámci Svazu junáků-skautů RČS založen „odbor old-scouts“

 

foto-1V letošním roce si členové Kmene dospělých připomínají významné výročí českého oldskautingu – 100 let od založení „odboru old-scout“. Díky této události byly u nás položeny základy organizovaného skautingu dospělých.

Ač se výročí ohlíží do historie od roku 1921, kořeny oldskautingu u nás sahají ale ještě hlouběji. Zmínky o prvních partách „old boys“ skautů najdeme v archivních dokumentech už z roku 1914. Výrazný rozmach oldskautingu pak nastal se vznikem samostatného Československa, kdy hned po 28. říjnu 1918 nabídly nově zrozené republice kluby OS své služby.

Značnou živelnost rozvoje specifické věkové kategorie ve skautingu usměrnilo na jaře 1921 ustavení odboru, který vzal pod svá křídla téměř půl stovky už působících klubů. Bylo definováno poslání oldskautingu, stanovily se podmínky pro vznik klubů a metodicky se v rámci Svazu skautů usměrnila jejich činnost.

Připomeňme si hlavní data založení oldskautského odboru, jak jej zaznamenává Kronika čs. skautského hnutí z pera historika Bruna Břečky:

– 28. 1. Na schůzi náčelnictva Svazu junáku skautů Republiky československé byl předložen návrh stanov odborů Oldskautů-OS.

– 10. 2. Ustavující schůze odboru Oldskautů. Hlavním zpravodajem OS byl zvolen Jan Novák, nejbližší spolupracovník svazového náčelníka A. B. Svojsíka. Byly potvrzena registrace prvních 11 oldskautských klubů. S pořadovým číslem 1 byl zapsán klub Přátelé vatry z Prahy, vedený Ladislavem Karlem, který byl ustaven také jednatelem odboru OS.

Období první republiky bylo také „zlatou érou“ českého oldskautingu, který je mohutně rozvíjel. Základnu rostoucího počtu „svazových“ klubů rozšířily později ještě další kluby, které do té doby působily v rámci samostatného sdružení Táborníků, jež se ve druhé polovině 20. vlet včlenily do struktury odboru OS.

Činnost klubů dospělých skautů ustála zákazem činnosti Junáka v roce 1940. V poválečných letech se na prvorepublikový rozmach oldskautingu navázat nepodařilo. Změněné společenské poměry působení dospělých – s výjimkou vedoucích dětských oddílů – ve skautingu nepřály.

Události po únoru 1948 nakonec uvalily klatbu na celý československý skauting. V důsledku toho naši oldskauti chyběli v říjnu 1953 i ve švýcarském Luzernu, kde bylo založeno mezinárodního společenství dospělých skautů IFOFSAG (dnes ISGF).

Ani v době „pražského jara“, která přinesla oživení skautské činnosti, se oldskautům nepodařilo navázat nit předválečného začlenění v Junáku. V období 1945 – 1948 a stejně tak o dvacet let později, narazily snahy o sepjetí všech skautských generací ve společné organizaci na obavu státní moci, aby dospělí (rozuměj: „pamětníci buržoazního skautingu“) nenarušovali reakčními postoji výchovu mladé generace.

Nový impuls tak přinesla až třetí obnova Junáka po listopadu 1989. Organizačně byl oldskauting začleněn do struktury skautské organizace v květnu 1990 vytvořením samostatného Kmene dospělých.

1. Prvním oldskautským „náčelníkem“ – předsedou odboru Old-scouts – se stal Jan Novák. Mezi skauty získal pro svou výřečnost přiléhavou přezdívku Mangidon – Velká huba. Na snímku z Orlovské myslivnyje zachycen s A. B. Svojsíkem. Oba skautští představitelé byli učiteli a znali se ještě ze společného působení v proslulém pěveckém kvartetu pražských učitelů. – 2. K významným představitelům prvorepublikového oldskautingu patřil i básník Josef Šimánek. Spolu s dalšími činovníky vytvořil základy programu pro starší a dospělé skauty. I díky své profesi prosazoval v činnosti klubů prvky umění, prolínající se s poznáváním historie. Do oldskautingu vnesl právě Šimánek jeden ze symbolů OS – antický hudební nástroj syrinx ve vavřínovém věnci.

Foto: archiv Junáka, kresba (záhlaví): Slavomil Janov

foto-2foto-3

 

 

 

Zdolejte La Manche „suchou nohou“

foto-1Zajímavým zpestřením individuálního a klubového oldskautského programu v době koronavirové krize, ale zároveň zdraví prospěšnou aktivitou, se může i pro členy Kmene dospělých stát výzva na „zdolání kanálu La Manche suchou nohou“.

Pod netradičním názvem akce, kterou už sedmým rokem vyhlašuje sdružení Senzační senioři (SenSen), se ukrývá originální sportovní aktivita – týmové zdolání vzdálenosti 34 kilometrů. V předchozích letech ovšem šlo o dosažení uvedené mety formou rekreačního plavání. Vzdálenost 34 km totiž odpovídá šíři mořské úžiny mezi Francií a Velkou Británii, proslulé dálkovými plaveckými maratony. Nyní, kdy jsou však bazény uzavřeny, vyhlásilo sdružení SenSen výzvu ke zdolání La Manche „suchou nohou“ – individuálními turistickými vycházkami nebo joggingem. Délky výšlapů jednotlivci v průběhu měsíce února se započítají do společných týmových (klubových) tabulek s cílem dosáhnout právě souhrnné vzdálenosti 34 kilometrů.

Podobně jako v předchozích letech, ani nyní nejde o závod v pravém slova smyslu. Senioři nebudou soutěžit mezi sebou, ale sami se sebou, se svou pohodlností. Na rekreační vycházky je možno kdykoliv v únoru vyrazit i s pomocí trekingových hůlek.

Zapojit se k výzvě „La Manche na suchu“ je jednoduché:

Dosažené výsledky klubových týmů budou vyhodnoceny do konce března. Na nejzdatnější turisty, týmy i jednotlivce, čekají odměny. I při tomto soupeření na dálku je však třeba mít na zřeteli olympijské heslo – Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se! Cílem akce není dosáhnout stupňů vítězů, ale udělat něco pro své zdraví a pohodu i v době, která běžným aktivitám nepřeje.

Patronkou projektu je Lucie Leišová (na snímku 1), přemožitelka Gbraltarské úžiny mezi jihem Španělska a Afrikou. Svůj pokus uskutečnila rodačka z Příbrami v roce 2014, kdy jí bylo 19 let. Plavecký maraton v délce 25 km zvládla za 6 hodin a 40 minut (plavbu zachycují na reportážní snímky 2 a 3) a stala se čtvrtou Češkou, které se přeplavba povedla. O rok později smysluplně propojila vytrvalostní plavání s charitou v projektu Vltava 2015: Za deset dní uplavala po Vltavě z Českých Budějovic do Prahy 180 kilometrů a ve spolupráci s Kontem Bariéry vybrala na vozíčkáře Radka téměř 150 tisíc Kč

Elitní plavecká vytrvalkyně je nadšenou podporovatelkou plaveckých aktivit Senzačních Seniorů. Letos však s radostí  přijala i roli patronky „suché varianty“ zdolání La Manche.

Zdolejme La Manche suchou nohou!

Více informací o neformálním sdružení (platformě) Senzační Senioři zde.

Foto: archiv/svkul a Lucie Leišová

La Manche

La Manche – registrace

La Manche – tabulka

foto-2foto-3foto-4

Rakouská gilda dospělých skautů zve k on-line účasti na zapálení Betlémského světa v Salzburgu

foto-1Vzhledem k současnému vývoji epidemie Covid-19 se v Rakousku neuskuteční tradiční mezinárodní setkání národních skautských delegací při příležitosti přivezení Betlémského světa z Jeruzaléma do Evropy. Místo toho se v sobotu 12. prosince 2020 od 14 hodin  uskuteční online stream z ekumenické bohoslužby v Salzburgu.

Vánoce jsou svátky klidu a míru. V křesťanském společenství připomínají i dobu narození Ježíše Krista. Právě s místem jeho příchodu na svět se pojí také novodobá sváteční tradice, jejímiž nositeli jsou skauti – předávání Betlémského světla.

Do Ježíšova rodiště, jeskyně na okraji městečka Betlém, jižně od Jeruzaléma v centrální části Izraele, se pro plamínek Betlémského světla vypravili poprvé skauti z Rakouska v roce 1986. Symbolický oheň byl letecky dopraven do Lince, kde se předávání Betlémského světla stalo součástí charitativní rozhlasové a televizní sbírky ve prospěch zdravotně postižených dětí.

Hned po obnově skautingu doputoval plamínek z Rakouska i k nám. Přivezli jej exiloví skauti. Už v prosinci 1989 zazářilo světélko od Ježíšových jeslí i pod sochou sv. Václava v Praze. Od počátku 90. let si převoz Betlémského světla z Vídně k nám vzali za své skauti z Brna. Odtud se zejména po železnici dostává plamínek do stovek míst celé republiky. Skauti jej přinášejí i do odlehlých osad, stejně jako do místních farností, nemocnic, domovů seniorů a podobně.

Novodobá sváteční tradice se od našich jižních sousedů už postupně rozšířila do tří desítek zemí. V roce 2001 se Betlémské světlo dostalo z Evropy i za Atlantik do USA, později se v zámoří připojila Kanada.

Pozvání k on-line účasti na ekumenické bohoslužbě se zapalováním Betlémského světa přivezeného z Jeruzaléma zaslali oldskautům v ČR členové rakouské gildy dospělých skautů (PGÖ).  Průběh akce lze on-line sledovat zde:

htps://ppoe.at/friedenslicht

 1. Symbol Betlémského světla; 2. – 3. Přímo ve skalní stěně jeskyně u Betléma je vsazen symbol kříže, který ukazuje na místo Kristova narození. Právě tady se rozsvěcuje Betlémské světlo, které se posléze šíří po zeměkouli; 4. V mnoha místech a střediscích se Betlémského světlo stalo společnou aktivitou skautů všech generací – a oldskauti nestojí stranou! Díky nim se plamínek z Jeruzaléma dostává každoročně i na obnovené poutní místo Stará Voda Stará Voda na severním okraji vojenského újezdu Libavá; 5. – 6. Předávání Betlémského světla má své kouzlo v průběhu dne i po setmění (ilustrační fotografie jsou z náměstí v Kutné Hoře).

Foto: Bohumil Koláček, Ladislav Marek a archiv/Jan Pečínka

foto-2foto-3foto-4foto-5foto-6foto-7

 

Třicetileté jubileum Kmene dospělých připomíná mozaika časopiseckého speciálu Oldskauting 2020

foto-1V těchto dnech na přelomu listopadu a prosince nacházejí členové Kmene dospělých ve svých poštovních schránkách vedle předplaceného spolkového časopisu i letošní speciál Oldskauting.

Zrod letošního vydání speciálu, který je pro oldskauty alespoň částečnou náhradou za dřívější čtvrtletník Kmenové noviny (vycházely v letech 1996 – 2010) a nedávnou přílohu Skautského světa MAGOS (2016 – 2017), provázely nemalé komplikace. V důsledku koronavirové epidemie bylo zrušeno několik významných akcí, které mělo vydání časopiseckého speciálu provázet. Neuskutečnilo se Národní oldskautské jamboree v Blatné ani mezinárodní Trojsetkání v Plzni, stejně jako byla odvolána podzimní Kmenová porada.

Protože však ani v této složité době činnost Kmene dospělých neustála, bylo možno obsah magazínu naplnit vrchovatě i přes všechna úskalí. Hned v úvodníku je tak připomenuta práce oldskautů, kteří se zapojili do dobrovolnické práce ve prospěch seniorů či sociálně slabých občanů. V tomto období je však dvojnásob cenná i „drobná charita“. Například skauty-seniory jako balzám na duši jistě zahřejí telefonáty od bratrů či sester z klubů, či – je-li to možné – návštěvy přímo u nich.

Obsah speciálu je v podstatné míře věnován mozaice 30 let Kmene dospělých, který byl ustaven na IV. sněmu Junáka v roce 1990. Chronologicky a přehledně jsou připomenuty všechny významné akce a události, které v průběhu tří desetiletí formovaly podobu našeho kmenového společenství.

Na dalších stránkách nabízí Oldskauting 2020 ještě reportáž z jedné z mála uskutečněných kmenových akcí – letního tábora v Pařezské Lhotě, připomínku smutného jubilea popravy posledního politického vězně u nás Vladivoje Tomka v roce 1960, střípky současných aktivit klubů OS a v neposlední řadě i soutěžní křížovku pro zkrácení dlouhé chvíle. Zadní strana obálky je věnována rozvoji odkazu významné osobnosti českého skautingu, absolventa Wood-Badge kurzu v Gilwellu, cestovatele a spisovatele F. A. Elstnera.

Speciál Oldskauting (podzim 2020) si možno stáhnout i v elektronické podobě zde:

oldskauting_special_2020

Zemřela Jana Pražáková, první místonáčelní po ustavení Kmene dospělých

foto-1V úterý 17. listopadu 2020 zemřela ve věku 91 let Jana Pražáková, první zvolená místonáčelní Kmene dospělých po jeho ustavení v roce 1990.

Sestra Jana, mezi skauty oslovována skautskou přezdívkou Nibowaka, zanechala svojí prací v Kmeni dospělých trvalou stopu v českém oldskautingu. Jako místonáčelní na počátku 90. let minulého století přispěla velkou měrou k formování kmenového společenství. I její zásluhou je dnes Kmen dospělých početnou a činorodou součástí Junáka se svébytnou činností.

I po odchodu z aktivní činovnické služby byla Nibowaka zanícenou členkou a vůdkyní 24. klubu OS v pražském středisku Sever. Do svých posledních dnů se živě zajímala o dění v samotném Kmeni dospělých, i celém skautském hnutí.

Za práci v oldskautingu bylo sestře Nibowace v roce 2012 uděleno nejvyšší vyznamenání Kmene dospělých – Řád Zlaté syrinx. Až do svého skonu pak byla váženou členkou Sboru nositelů tohoto ocenění.

Poslední rozloučení se sestrou Janou – Nibowakou proběhne 26. listopadu ve 14 hodin v malé obřadní síni krematoria v Praze-Strašnicích.

1. I ve vysokém věku vyzařovala z pohledu Jany Pražákové silná energie a síla osobnosti. Snímek byl pořízen při návštěvě místonáčelní Kmene dospělých Ladislavy Marešové – Želvy u sestry Nibowaky na podzim 2019; 2. Věrna své indiánské přezdívce Nibowaka („Nibo“ – lesní a „Waka“ – nejvyšší moudrost, bůh lesní moudrosti) se sestra Jana věnovala přírodním rituálům a cvičením; 3. Nibowaka na archivním snímku z oldskautské přednáškové besídky.

Foto: Ladislava Marešová a archiv

foto-2foto-3foto-4foto-5