Štítek: OS100

V letošním roce si členové Kmene dospělých připomínají významné výročí českého oldskautingu – 100 let od založení „odboru old-scout“. Díky této události byly u nás položeny základy organizovaného skautingu dospělých.

Ač se výročí ohlíží do historie od roku 1921, kořeny oldskautingu u nás sahají ale ještě hlouběji. Zmínky o prvních partách „old boys“ skautů najdeme v archivních dokumentech už z roku 1914. Výrazný rozmach oldskautingu pak nastal se vznikem samostatného Československa, kdy hned po 28. říjnu 1918 nabídly nově zrozené republice kluby OS své služby.

Značnou živelnost rozvoje specifické věkové kategorie ve skautingu usměrnilo na jaře 1921 ustavení odboru, který vzal pod svá křídla téměř půl stovky už působících klubů. Bylo definováno poslání oldskautingu, stanovily se podmínky pro vznik klubů a metodicky se v rámci Svazu skautů usměrnila jejich činnost.

Připomeňme si hlavní data založení oldskautského odboru, jak jej zaznamenává Kronika čs. skautského hnutí z pera historika Bruna Břečky:

– 28. 1. Na schůzi náčelnictva Svazu junáku skautů Republiky československé byl předložen návrh stanov odborů Oldskautů-OS.

– 10. 2. Ustavující schůze odboru Oldskautů. Hlavním zpravodajem OS byl zvolen Jan Novák, nejbližší spolupracovník svazového náčelníka A. B. Svojsíka. Byly potvrzena registrace prvních 11 oldskautských klubů. S pořadovým číslem 1 byl zapsán klub Přátelé vatry z Prahy, vedený Ladislavem Karlem, který byl ustaven také jednatelem odboru OS.

Období první republiky bylo také „zlatou érou“ českého oldskautingu, který je mohutně rozvíjel. Základnu rostoucího počtu „svazových“ klubů rozšířily později ještě další kluby, které do té doby působily v rámci samostatného sdružení Táborníků, jež se ve druhé polovině 20. vlet včlenily do struktury odboru OS.

Činnost klubů dospělých skautů ustála zákazem činnosti Junáka v roce 1940. V poválečných letech se na prvorepublikový rozmach oldskautingu navázat nepodařilo. Změněné společenské poměry působení dospělých – s výjimkou vedoucích dětských oddílů – ve skautingu nepřály.

Události po únoru 1948 nakonec uvalily klatbu na celý československý skauting. V důsledku toho naši oldskauti chyběli v říjnu 1953 i ve švýcarském Luzernu, kde bylo založeno mezinárodního společenství dospělých skautů IFOFSAG (dnes ISGF).

Ani v době „pražského jara“, která přinesla oživení skautské činnosti, se oldskautům nepodařilo navázat nit předválečného začlenění v Junáku. V období 1945 – 1948 a stejně tak o dvacet let později, narazily snahy o sepjetí všech skautských generací ve společné organizaci na obavu státní moci, aby dospělí (rozuměj: „pamětníci buržoazního skautingu“) nenarušovali reakčními postoji výchovu mladé generace.

Nový impuls tak přinesla až třetí obnova Junáka po listopadu 1989. Organizačně byl oldskauting začleněn do struktury skautské organizace v květnu 1990 vytvořením samostatného Kmene dospělých.

1. Prvním oldskautským „náčelníkem“ – předsedou odboru Old-scouts – se stal Jan Novák. Mezi skauty získal pro svou výřečnost přiléhavou přezdívku Mangidon – Velká huba. Na snímku z Orlovské myslivnyje zachycen s A. B. Svojsíkem. Oba skautští představitelé byli učiteli a znali se ještě ze společného působení v proslulém pěveckém kvartetu pražských učitelů. – 2. K významným představitelům prvorepublikového oldskautingu patřil i básník Josef Šimánek. Spolu s dalšími činovníky vytvořil základy programu pro starší a dospělé skauty. I díky své profesi prosazoval v činnosti klubů prvky umění, prolínající se s poznáváním historie. Do oldskautingu vnesl právě Šimánek jeden ze symbolů OS – antický hudební nástroj syrinx ve vavřínovém věnci.

Foto: archiv Junáka, kresba (záhlaví): Slavomil Janov