Kól Archivy - Junák - český skaut | Kmen dospělýchJunák – český skaut

Je príma, když si lidé rozumí a jsou spolu rádi. I proto jsme skauty, abychom mohli trávit čas společně. Jednou z příležitostí je týdenní oldskautské setkání na Pařezské Lhotě. Tábor pro starší a pokročilé se vším všudy.

Myslím, že jsem neviděla tábor v hezčím prostředí. Stanová podkova je lemována skalami a borovým lesem. Prostě Český i skautský ráj. Letos jsem zde mohla strávit pouze dva dny a litovala, že to nešlo na delší dobu. I za ty dva dny se toho událo poměrně dost.

Největší událostí bylo předání Řádu Zlaté syrinx Janu Šolcovi – Kólovi z Liberce. Nositelů tohoto řádu může být jen dvanáct. Na jaře odešel do skautského nebe jeden z nich – Josef Richter – Joe z Pardubic, a tak byla možnost osiřelý tucet doplnit, k čemuž se na táboře pod hradem pařez sešlo několik nositelů tohoto vyznamenání.

Ještě si ale s pomocí Wikipedie připomeňme, kdo je bratr Kól?

Populární internetový lexikon u jména Jan Šolc uvádí, že je to občanský aktivista, bývalý vysokoškolský učitel a československý politik. Po sametové revoluci poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, později za Občanské hnutí. V 90. letech byl pracovníkem Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla a stal se spoluzakladatel Etického fóra České republiky. V roce 1992 působil v parlamentu národů NATO. V letech 1996–1999 pracoval v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla jako ředitel odboru vnitřní politiky. Zároveň patřil do úzkého okruhu lidí, kteří Václava Havla doprovázeli na různé události a byli mu k dispozici 24 hodin denně. Mezi jeho povinnosti v té době patřily i prověrky pracovníků zpravodajských služeb.

Opravdu důstojný životopis, hodný i vysokého oldskautského vyznamenání.

Beseda s bratrem Kólem byla opravdu zajímavá. Tématem byla současná vyhrocená situace na Ukrajině. Radost poslouchat člověka, který má tématiku nejen přečtenou, ale i zažitou, zná posloupnost událostí a ví co a proč. Poslouchali jsme s nadšením. Škoda, že se navečer musel vrátit do Liberce.

Další příjemnou událostí byla oslava kulatých narozenin náčelníka Kmene dospělých Jiřího Wolfa – Panda. Přání přišla od všech zúčastněných. Jiří, vše nejlepší na další skautské stezce.

Každý tábor má být plný her a soutěží. Nejinak to bylo na Pařezské Lhotě. Úterní dopoledne vyplnily soutěže v jednoduchých disciplínách typu házení na cíl, vrh koulemi na pétanque apod. A opět mně jen zamrzelo, že kvůli dřívějšímu odjezdu jsem se už vyhlášení výsledků nedočkala.

Na závěr je třeba zmínit výbornou táborovou kuchyni pod vedením Květy Plachtové. Bylo znát, že pro velké množství lidí nevaří poprvé a že již nejeden tábor okusil její výtečnou stravu.

Na Pařezské Lhotě bylo prostě fajn!

1. Národní oldskautský tábor u Pařezské Lhoty se probouzí do slunného letního dne. 2. – 3. Oldskauti z celé ČR na ranním nástupu a vztyčení státní vlajky. 4. – 7. Poutavě přednášející Jan Šolc – Kól …a jeho dychtivě naslouchající publikum. 8. Kól s napětím sleduje, co za ceremoniál se chystá pod plachtou stanu? Ještě netuší, že náčelník KD Jiří Wolf – Pando a senior Sboru nositelů Řádu Zlaté syrinx se chystají předat nejvyšší oldskautské vyznamenání právě jemu! 9. – 11. …a další ceremoniál: Bratr Pando a zástup gratulantů s přáním jeho sedmdesátinám. 12. – 15. Táborová kuchařka (ale zároveň zdravotnice) Květa Plachtová si s gratulací náčelníkovi odskočila od kuchyňské plotny. Hladové žaludky táborníků je třeba nasytiti! 16. – 17. Ze sportovních soutěží: Přehodím alespoň svůj stín? / Trefit koulí na pétanque malou cílovou značku není nijak snadné. 18. Táborový den se chýlí k závěru: Zapad´den…

Text a foto Eva Stanovská, klub oldskautů Pardubice/Vyškov

Nikterak nablýskaný „zrcadlový sál“ či podobné reprezentativní kulisy, ale prosté přístřeší vojenského hangáru pro polní kuchyni a jídelnu na skautském táboře. O to více ale prostředí bezprostřednější, srdečnější a prosycené přátelstvím. Taková atmosféra provázela udělení nevyššího oldskautského vyznamenání – Řádu Zlaté syrinx – politologovi, občanskému aktivistovi a vysokoškolskému pedagogovi Janu Šolcovi na letním oldskautském táboře pod hradem Pařez v Prachovských skalách.

Jan Šolc se skautskou přezdívkou Kól se narodil 25. listopadu 1938 v Praze. Ještě v dětství, v květnu 1945, se však s rodiči přestěhoval do Liberce. Se severočeskou metropolí pod Ještědem pak zůstal spjatý po většinu svého dalšího života.

Po maturitě v roce 1957 chtěl pokračovat ve studiu na vysoké škole, ale kvůli politicky pošramocenému renomé, které odráželo negativní vztah jeho otce ke KSČ, zůstaly univerzitní lavice Janovi zapovězeny. Přesto v průběhu 60. let dálkově vystudoval češtinu a pedagogiku na Karlově univerzitě.

V polovině 60. let se nadchl pro politický kurz Alexandra Dubčeka. Když však po okupaci Československa v srpnu 1968 a návratu naší státní delegace z Moskvy, kde byla nucena přijmout Brežněvův diktát, viděl Dubčeka – národem idealizovaného státníka – jako zlomeného člověka, definitivně si uvědomil, že komunisty nastolený politický systém (ani v podobě „socialismu s lidskou tváří“) nebude nikdy pro naši zemi žádným spásným zřízením.

Změna těchto postojů ovšem uvrhla Jana Šolce opět do klatby. Byl prohlášen za antisovětský a antisocialistický živel. Nedobrovolně musel odejít ze školství a po dalších dvacet let pracoval manuálně jako betonář a montér…

Po sametové revoluci 1989 se ovšem kormidlo života Jana Šolce opět pootočilo příznivějším směrem. Hned od listopadu se angažoval v Občanském fóru, aktivně vstoupl do politiky a usedl do lavic Federálního shromáždění. Následně se stal členem nejužšího pracovního týmu prezidenta Václava Havla a také spoluzakladatelem Etického fóra ČR.

V dalších letech se částečně vrátil i k pedagogické práci a až do roku 2014 externě vyučovat rétoriku a etiku na Technické univerzitě v Liberci. Za svou občanskou angažovanost byl oceněn v roce čestným občanem města Liberec.

Skautské počátky Jana Šolce spadají do období poválečné obnovy Junáka. Tehdy přišel na letním táboře i ke své přezdívce Kól. V oddíle patřil k nejdrobnějším chlapcům, byl však dravý a bojovný – a tak mu vůdce přiřkl přezdívku podle hbité lasičky Kolčava, ve světě zvířat považované za nejmenšího dravce. Později mu ale kamarádi začali říkat zkráceným názvem – a stal se Kólem.

Po třetím zmrtvýchvstání skautingu u nás se sice pro velké pracovní vytížení nemohl zapojit do činnosti v takové míře, jak by si i sám přál, přesto skautům byl vždy nablízku. Udržovala těsný kontakt se svým libereckým střediskem a kdykoliv byl osloven, ochotně vyhověl všem potřebám skautů či jejich přáním. Výrazně také podporoval spolupráci se skauty ze zahraničí.

Vstřícnost a sepjetí se skautskými ideály se týkalo i zapojení Jana Šolce – Kóla do činnosti v Kmeni dospělých. Trvale je žádaným lektorem a přednášejícím na skautských vzdělávacích kurzech a seminářích, včetně Letní školy OS. Pravidelně přijíždí také na letní oldskautský tábor u Pařezské Lhoty, kde jeho přednášky a besedy patří už po řadu let k ozdobě táborového programu.

Nejinak tomu bylo i letos – ale po samotné přednášce a živé besedě v táborovém hangáru čekalo na bratra Kóla nečekané překvapení. Ve stanu se kromě ostatních tábořících oldskautů sešli i členové Sboru nositelů Řádu Zlaté syrinx a do svého středu jej přijali jako čerstvého laureáta nejvyššího kmenového vyznamenání.

Sbor nositelů Řádu Zlaté syrinx je tak v současnosti kompletní (vyznamenání může zdobit nanejvýš 12 žijících osobností) a tvoří jej Jaroslav Chládek – Carda (senior Sboru ŘZSx), Hana Kaprálková (zástupkyně seniora), Vladimír Kopřiva – Vlk, Vladimír Köhler – Mika, Jan Adamec – Tarzan, Vladislav Jech – Kamzík, Vladimír Stránský – Sása, František Radkovský, Eduard Konvička – Pajtáš, Jiří Wolf – Pando, Pavel Pokorný – Slim a čerstvě Jan Šolc – Kól.