Politolog Jan Šolc – Kól byl pod skalním hradem Pařez oceněn Řádem Zlaté syrinx

foto-1Nikterak nablýskaný „zrcadlový sál“ či podobné reprezentativní kulisy, ale prosté přístřeší vojenského hangáru pro polní kuchyni a jídelnu na skautském táboře. O to více ale prostředí bezprostřednější, srdečnější a prosycené přátelstvím. Taková atmosféra provázela udělení nevyššího oldskautského vyznamenání – Řádu Zlaté syrinx – politologovi, občanskému aktivistovi a vysokoškolskému pedagogovi Janu Šolcovi na letním oldskautském táboře pod hradem Pařez v Prachovských skalách.

Jan Šolc se skautskou přezdívkou Kól se narodil 25. listopadu 1938 v Praze. Ještě v dětství, v květnu 1945, se však s rodiči přestěhoval do Liberce. Se severočeskou metropolí pod Ještědem pak zůstal spjatý po většinu svého dalšího života.

Po maturitě v roce 1957 chtěl pokračovat ve studiu na vysoké škole, ale kvůli politicky pošramocenému renomé, které odráželo negativní vztah jeho otce ke KSČ, zůstaly univerzitní lavice Janovi zapovězeny. Přesto v průběhu 60. let dálkově vystudoval češtinu a pedagogiku na Karlově univerzitě.

V polovině 60. let se nadchl pro politický kurz Alexandra Dubčeka. Když však po okupaci Československa v srpnu 1968 a návratu naší státní delegace z Moskvy, kde byla nucena přijmout Brežněvův diktát, viděl Dubčeka – národem idealizovaného státníka – jako zlomeného člověka, definitivně si uvědomil, že komunisty nastolený politický systém (ani v podobě „socialismu s lidskou tváří“) nebude nikdy pro naši zemi žádným spásným zřízením.

Změna těchto postojů ovšem uvrhla Jana Šolce opět do klatby. Byl prohlášen za antisovětský a antisocialistický živel. Nedobrovolně musel odejít ze školství a po dalších dvacet let pracoval manuálně jako betonář a montér…

Po sametové revoluci 1989 se ovšem kormidlo života Jana Šolce opět pootočilo příznivějším směrem. Hned od listopadu se angažoval v Občanském fóru, aktivně vstoupl do politiky a usedl do lavic Federálního shromáždění. Následně se stal členem nejužšího pracovního týmu prezidenta Václava Havla a také spoluzakladatelem Etického fóra ČR.

V dalších letech se částečně vrátil i k pedagogické práci a až do roku 2014 externě vyučovat rétoriku a etiku na Technické univerzitě v Liberci. Za svou občanskou angažovanost byl oceněn v roce čestným občanem města Liberec.

Skautské počátky Jana Šolce spadají do období poválečné obnovy Junáka. Tehdy přišel na letním táboře i ke své přezdívce Kól. V oddíle patřil k nejdrobnějším chlapcům, byl však dravý a bojovný – a tak mu vůdce přiřkl přezdívku podle hbité lasičky Kolčava, ve světě zvířat považované za nejmenšího dravce. Později mu ale kamarádi začali říkat zkráceným názvem – a stal se Kólem.

Po třetím zmrtvýchvstání skautingu u nás se sice pro velké pracovní vytížení nemohl zapojit do činnosti v takové míře, jak by si i sám přál, přesto skautům byl vždy nablízku. Udržovala těsný kontakt se svým libereckým střediskem a kdykoliv byl osloven, ochotně vyhověl všem potřebám skautů či jejich přáním. Výrazně také podporoval spolupráci se skauty ze zahraničí.

Vstřícnost a sepjetí se skautskými ideály se týkalo i zapojení Jana Šolce – Kóla do činnosti v Kmeni dospělých. Trvale je žádaným lektorem a přednášejícím na skautských vzdělávacích kurzech a seminářích, včetně Letní školy OS. Pravidelně přijíždí také na letní oldskautský tábor u Pařezské Lhoty, kde jeho přednášky a besedy patří už po řadu let k ozdobě táborového programu.

Nejinak tomu bylo i letos – ale po samotné přednášce a živé besedě v táborovém hangáru čekalo na bratra Kóla nečekané překvapení. Ve stanu se kromě ostatních tábořících oldskautů sešli i členové Sboru nositelů Řádu Zlaté syrinx a do svého středu jej přijali jako čerstvého laureáta nejvyššího kmenového vyznamenání.

Sbor nositelů Řádu Zlaté syrinx je tak v současnosti kompletní (vyznamenání může zdobit nanejvýš 12 žijících osobností) a tvoří jej Jaroslav Chládek – Carda (senior Sboru ŘZSx), Hana Kaprálková (zástupkyně seniora), Vladimír Kopřiva – Vlk, Vladimír Köhler – Mika, Jan Adamec – Tarzan, Vladislav Jech – Kamzík, Vladimír Stránský – Sása, František Radkovský, Eduard Konvička – Pajtáš, Jiří Wolf – Pando, Pavel Pokorný – Slim a čerstvě Jan Šolc – Kól.

foto-2foto-3foto-4

 

 

foto-5

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Foto: Eva Stanovská