Pražští oldskauti z klubu Jestřábi opět zahájí nový skautský rok happeningem Rokosův memoriál

foto-1Po pět let, od sklonku léta 2017, zahajovali členové pražského oldskautského klubu Jestřábi s přáteli z Akademie Jaroslava Foglara nový skautský a akademický rok v Prokopském údolí na jihozápadním okraji Prahy happeningem s názvem Rokosův memoriál. Letos se však tradiční „zvedání opony“ uskuteční na jiném místě – od skalního jezírka na kraji metropole se akce přesouvá pod hřebeny Brd u řeky Berounky v Řevnicích v okrese Praha-západ.

„V letošním roce je Rokosův memoriál součástí projektu Rychlé šípy 33. Nosným pilířem projektu se stalo jarní vydání knižního souboru nových kreslených příběhů legendárního chlapeckého klubu, doplněných řadou zajímavostí, kuriozit a soutěží k fenoménu Rychlých šípů,“ říká vůdce klubu Jestřábů a zakladatel Akademie Jaroslava Foglara Slavomil Janov, známý i pod skautskou přezdívkou Nashville. „Na obsah sborníku však navazují i další aktivity – například poznávací hra Rychlé šípy v Africe nebo i nadcházející Rokosův memoriál.“

Je dobré připomenout, že Rokosův memoriál byl inspirován epizodou z první kapitoly Foglarovy knihy Boj o první místo. Hned na úvodních stránkách autor románu popsal tragické utonutí chlapce Rokose na plovárně v poslední den letních prázdnin. Vrstevník hlavního hrdiny příběhu Petra Solnara se snažil opakovaně podeplout molo koupaliště a při tom se nešťastnou náhodou utopil…

Každý z předchozích ročníků Rokosova memoriálu se při plavání či potápění v Jezírku Prokopského údolí vyznačoval specifickými sportovními či herními úkoly. První ročník byl ryze soutěžní – zápolilo se ve výdrži s nádechem pod vodou a následně se měřila délka uplavané vzdálenosti pod hladinou.

Motivem k druhému ročníku byla obálka nového vydání románu Hoši od Bobří řeky, na níž byli bobři zobrazení bez charakteristických placatých ocasů. Účastníci memoriálu proto zčeřili hladinu Jezírka roztodivnými, vlastnoručně vyrobenými ocasy, které si připnuli k lemu plavek.

„Dohady o současné hloubce Jezírka jsme se snažili utnout v dalším ročníku pomocí ´Dlouhého Bidla´. Z kartonových trubek z kobercových rolí jsme vyrobili dlouhou teleskopickou tyč na měřené hloubky. Přestože naše snažení provázely svízele, neboť papírová tyč se nám začala ve vodě rozpadávat, s vypětím sil a potápěním se do velké hloubky jsme nakonec dostáhli bezmála pětimetrového dna zatopeného vápencového lomu,“ přidává vzpomínku na třetí ročník iniciátor myšlenky Rokosova memoriálu Michal Václ.

Další dva ročníky byly nesoutěžní, protože příroda a živly uspořádání akce téměř zhatily. V roce 2020 pokryla hladinu vrstva vodních řas, takže plavání v Jezírku se dalo srovnat s plavbou lodí v neprodyšných chaluhách neblaze proslulého Sargasového moře. Přesto se odvážlivci do vln ponořili a „zelenou pláň“ pokořili!

V loňském roce provázel memoriál silný déšť a chladné počasí. Přesto ani tato sibérie neodradila skupinu plavců-otužilců od ponoření se do vody Jezírka a jeho přeplavání.

V čem však bude letošní Rokosův memoriál odlišný oproti předchozím ročníkům?

V rámci badatelských aktivit vyhledáváme po celé republice i různá místa, která souvisejí se životem Jaroslava Foglara nebo jeho dílem. Nyní se nám nabízí příležitost navštívit romantické zákoutí u koryta Berounky v Řevnicích u Prahy. Před téměř dvaceti lety zaujal na tomto místě pohled přes řeku na starý mlýn malíře Marko Čermáka – a následně zde vytvořil akvarel s názvem Rychlé šípy komunikují přes řeku s děvčaty,“ vysvětluje člen Jestřábů Vladislav Teska. „Pokusíme se přeplavat či přebrodil celé řečiště od břehu, kde stály Rychlé šípy až na druhou stranu k místům, kde se ve vodě čachtala trojice dívek.“

I když se letos originální foglarovská taškařice AJF uskuteční jinde, než v předchozích pěti letech, nemění se tradiční termín 31. srpna (tedy den Rokosova úmrtí), ani čas zahájení happeningu v 17 hodin. Sraz účastníků je u restaurace Pivovar Řevnice, cca 200 metrů od nádraží proti proudu Berounky ve směru k říčnímu mostu a lávce pro pěší.

Další informace na přiloženém letáku a na telefonním čísle 602 686 725.

foto-2

Vzpomínka na Jiřího Hurdálka z Jedový chýše v Prokopském údolí

foto-1Jiří Hurdálek, majitel a provozovatel svérázného občerstvení v dřevěnici na kraji Prokopského údolí za viaduktem v pražských Hlubočepech, stál zdánlivě “stranou” – či spíše “ve stínu” – aktivit, které pořádají oldskauti ze 48. klubu Jestřábi a Akademie Jaroslava Foglara už po řadu let v romantickém kaňonu na jihozápadním okraji hlavního města.

Kdykoliv však foglarovci ve “svém” a zároveň “jeho” údolí pořádali jakoukoliv akci v zájmu rozvoje odkazu legendárního spisovatele a skautského vůdce, vždy ochotně pomohl a podpořil tuto činnost.

„V Prokopském údolí u Prahy vykročil Jaroslav Foglar v roce 1920 na svou celoživotní skautskou stezku a vždy se do tohoto malebného údolí vracel. Proto je i častým cílem a místem, našich aktivit právě Prokopák,” připomíná Jiřího nenápadnou, ale cennou podporu Slavomil Janov, vůdce 48. klubu oldskautů Jestřábi a zakladatel Akademie Jaroslava Foglara. “A právě Jiří Hurdálek nám mnohokrát poskytl u svého srubu – Hurdálkově Jedové chýši – zázemí pro aktivity klubu a akademie. A že jsme těch akcí v Prokopském údolí pořádali za uplynulého půl druhého desetiletí bezpočet,“  „U Jedový chýše jsme měli například možnost uskladnit materiál pro pamětní desku Jaroslava Foglara, umístěnou následně na skále „u kinoherce“. Podobně byl zde i start a cíl řady poznávacích vycházek do Prokopáku…“

Víc než šest let byla na boční stěně srubu instalována také informační tabule k poznávací trase Romantickou stezkou Jaroslava Foglara. Pravda, časem se ukázalo, že tabuli bude nutno přemístit někam, kde by byla „víc na očích“ návštěvníků Prokopského údolí, ale ve své době zde svůj účel zdárně plnila. S jejím přemístěním se nyní počíná do areálu blízkého dětského hřiště s plánovanou instalací lavičky Jaroslava Foglara.

V neposlední řadě se Hurdálkova Jedová chýše stala i místem, kde oldskauti z klubu Jestřábi společně s přáteli od roku 2017 pravidelně zahajovali nový akademický a skautský rok. Zvedáním opony před dalším obdobím činnosti se stal Rokosův memoriál v podobě plavecké či potápěčské taškařice v nedalekém skalním Jezírku. „Po vodním a podvodním zápolení jsme vždy zamířili k Jedový chýši, kde v horkém sklonku léta podával Jiří z okénka vždy dokonale vychlazené nápoje. V chladu či dešti nás zase naopak skvěle zahřál jeho grog nebo čaj s griotkou,“ vzpomíná na pohostinnost Jedový chýše foglarovec Martin Rosol.

Protože Rokosův memoriál je happeningem, jímž si připomínáme nešťastně utonulého chlapce Rokose z Foglarova románu Boj o první místo, Jirka Hurdálek nám vždy připravil i ve speciálním láku podle vlastní receptury naložené buřty-utopence,“ připomíná k tomu báječnou zdejší delikatesu člen oldskautského klubu Jestřábi Libor Čermák.

Při každém ročníku Rokosova memoriálu vybíráme společně do klobouku i nějakou sumu na dobročinné účely,“ dodává ještě k akci v Prokopáku Alena Pauknerová – Ginkgo, rovněž členka klubu Jestřábů. „Jednou to bylo na podporu skautky se sociálně slabší rodiny, aby nemusela sama střádat korunku ke korunce na členský poplatek ve svém středisku Junáka. Jindy jsme zase vybrali příspěvek na podporu výcviku asistenčních psů Pomocné tlapky a podobně. Když to Jirka Hurdálek viděl, pronesl: Ty utopence a pití máte grátis a ušetřené peníze přihoďte ode mě do klobouku na dobrou věc.“

Naposledy byl Jirka Hurdálek s oldskauty a foglarovci v kontaktu nedávno, polovině července. Ve „volebním štábu“ v Jedový chýši sestavoval kandidátku Společnosti proti developerské výstavbě v Prokopském údolí pro letošní podzimní komunální volby. Jako v předchozích obdobích, i nyní se touto formou zapojují do boje za ochranu Jestřábova milovaného údolí i členové Akademie Jaroslava Foglara.

Letos byl však Jiří „špílmachrem“ volebního týmu ochránců Prokopského údolí naposledy. V úterý 9. srpna nečekaně zemřel.

V pondělí 15. 8. v 13 hodin budou ostatky Jiřího Hurdálka uloženy do rodinné hrobky na hřbitově ve Voticích.

Jirko, nezapomeneme! Vždyť v Prokopáku zůstáváš v našich myslích natrvalo!

Foto archiv/Milan Lebeda, Tim raven, Slavomil Janov a archiv/SPDV a Oldskauting.cz

foto-2
tradiční utopenec

foto-3 foto-4 foto-5 foto-6

Nová divadelní hra o Jaroslavu Foglarovi je skvělou nabídkou pro oldskautskou klubovou akci

foto-1Těsně před loňskými Vánoci uvedlo pražské divadlo Orfeus novou hru s tematikou života a tvorby Jaroslava Foglara. Nese název Hostina pro Jestřába. Co herecký soubor Orfea divákům z pohostinné tabule servíruje?

Nová inscenace s uměleckým nadhledem skládá do poměrně jednolitého obrazu střípky ze života legendárního spisovatele pro mládež a dlouholetého vůdce nejstaršího českého skautského oddílu Pražské Dvojky. Divadlo Orfeus se hry autora Miloslava Vojtíška chopilo v režii Veroniky Chruščové.

Celá dramaturgie divadla, které sídlí v suterénních prostorách někdejšího krytu a skladu Civilní obrany na Smíchově (Plzeňská 76), sází ve značné míře na nekonformní představení. Zároveň si Orfeus už z dřívějška nese i patrný punc undergroundové scény. Do tohoto specifického prostředí tak Hostina pro Jestřába zapadá přímo čítankově.

Kdo má návštěvu představení v plánu, měl by ale předem vědět, že autor – ač evidentně velice dobře znalý Foglarova životopisu – se nechopil pera s cílem prostého přenesení Jestřábových životních epizod na divadelní prkna. Nit představení se vine převážně jako dialog knižního nakladatele (který má v úmyslu vydat tiskem Jestřábovy oddílové kroniky) se spisovatelem. Před podpisem smlouvy pozve nakladatel Jestřába k prostřenému stolu. Jejich rozhovor se tak odvíjí mezi jednotlivými chody tabule – ovšem na každé straně je servírováno odlišné menu…

Takto rozvinuté vlákno děje nesleduje cíleně milníky Foglarova života a nesnaží se kolíkovat jejich topografii. Podstatně více spouští filozofickou sondu k vybraným tvůrčím i osobním peripetiím, které proslulého spisovatele a celoživotního skauta potkaly na více než devadesátileté životní pouti.

Zrcadlení Foglarových ohlédnutí se do minulosti je v inscenaci velice pestré: Postihuje hluboký vztah syna k mamince, slasti i strasti starého mládence, vrásky na čele dlouholetého skautského vůdce, ústrky totalitní moci vůči spisovateli a nakonec i téměř hororové setkání se spiritistou Pilgramem. Prakticky celým představením se prolíná také kontrast Jestřábova značně spartánského života s tím, jak by mohl naložit se svým hmotným bohatstvím, pokud by chtěl žít jinak.

Od představení ať divák tedy nečeká, že na scéně budou herci listovat kronikou Foglarova života. V lecčem tato hra připomíná před časem vydaný román Jestřábův let. Ti, co tehdy čekali, že si z knihkupectví odnášejí Foglarovu biografii, byli zklamáni. Při čtení totiž nepochopili, že autor románu (Lubomír Kubík) měrou vrchovatou využil literární licence, s níž pozměnil nemálo reálných skutečností. Právě autorská licence je však kořením románového žánru. Dštít síru na hlavu romanopisce, který toto koření přidává do svého díla plnými hrstmi, bylo proto od kritiků románu přinejmenším pošetilé!

Ale zpět k Hostině pro Jestřába: Díky zkratkovitému výběru epizod Foglarova života dokázal autor hry vtěsnat celé představení do přesně šedesátiminutové „jednoaktovky“. Přesto lze říci, že vše, co je na scéně předvedeno, by bylo možno v psané Jestřábova biografii vetknout do názvů hlavních kapitol. I v tomto směru, Miloslave Vojtíšku, palec nahoru!

Pokud je možné hře něco vytknout, tak jsou to poněkud ztřeštěné „vpády“ postavy člena Jestřábova skautského oddílu (Skukůma) do děje. Tím spíš, že chlapcovy štěky místy ani nesouvisí s tím, o čem se hovoří na scéně.

Otázkou ale je, zda touto formou nechtěl autor vykreslit kontrast rozverného, dovádějícího mládí proti usazenějšímu naturelu Jestřába – a postupem let přece jen stárnoucího oddílového vedoucího, který už tempu svých svěřenců nemusí ve všem stačit. Tomu by ostatně napovídalo i inscenační usazení Jestřába do kolečkového křesla. Z něho ovšem spisovatel v průběhu hry příležitostně vstává, a k závěru hry dokonce s hostitelem usedá na zem k dialogu pod pláštíkem chladné táborové noci.

Co se hereckých výkonů týče, absolutorium zaslouží zejména mistrné zvládnutí role hostitele v podání Jana Lukeše. Také role Jestřába se zdárně zhostil Štěpán Lacina. V jeho případě však asi ne všichni, kdo Foglara více či méně osobně znali, přijmou výběr herce bez připomínek. Opět ale nutno zdůraznit, že Hostina pro Jestřába si neklade za cíl nasvítit světla reflektorů na Foglarova „dvojníka“, takže výhrady typu „toto přece není Jestřáb…“ by od kritiků nebyly na místě.

Dalším dvěma rolím – číšníkovi (z něhož se nakonec vyklube spiritista Pilgram) a „chlapci v trenýrkách“ (= Skukům) – scénář žádný velký prostor pro výraznější výstupy neposkytl. I tyto postavy však lze na scéně přijmout bez větších výhrad. Ostatně jak se říká, v divadle ani v životě není malých rolí…

Pro ucelení pozvánky na divadelní hru Hostina pro Jestřába je třeba doplnit, že autor Miloslav Vojtíšek – v uměleckých kruzích známý i pod pseudonymem Sigismund De Chals, či jen zkráceně S. d. Ch. – není žádným dramatickým novicem, ale dvojnásobným laureátem prestižní divadelní Ceny Alfreda Radoka. Jednapadesátiletý umělec ovšem není jen divadelníkem, protože kromě psaní se věnuje i muzice a je také výtvarníkem a loutkohercem. Živí se ovšem jako hrobník a správce hřbitova.

Kdo chce tuto bezesporu zajímavou hru vidět, musí ale pečlivě sledovat program divadla. Hostina pro Jestřába je totiž servírována nanejvýš jednou dvakrát měsíčně. Nejbližší představení se uskuteční ve čtvrtek 17. února od 19 hodin.

Únorová hra bude ojedinělá v tom, že do divadla se v rámci své schůzky vypraví členové 48. klubu OS Jestřábi, a na jejich pozvání přijde po představení na besedu i autor hry.

Další dvě  představení jsou pak na programu 3. a 24. března.

Více o Divadle Orfeus a hře Hostina pro Jestřába zde.

foto-2

foto-3

foto-4

foto-5foto-6

foto-7

foto-8

foto-9

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Foto: Divadlo Orfeus