Nejstarší skautka Libuše Franců z Písku oslavila 100 let

foto-1Jedním z nepsaných bodů skautského desatera je rčení, že „skaut má tuhý kořínek“. K řadě osobností Junáka, kteří v předchozím období oslavili v kruhu skautů sté narozeniny, se 8. března přidala také Libuše Franců z Písku.

Narodila se v Týně nad Vltavou, ale Libušin otec se jako přednosta berního úřadu musel každých pět let stěhovat na jinou pracovní štaci. Rodina Franců tak putovala po republice, aby se nakonec na jih Čech vrátila a zakotvila v Písku.

Ve městě na Otavě se slečna Libuše seznámila i se svým budoucím manželem. Hned po válce také založila a vedla dívčí oddíl. Další stezka mladé vůdkyně byla poté podobná mnoha jiným příběhům, skauting přežíval v ilegalitě. Paní Libuše se začala věnovat turistice, výpravám do hor a vodáctví. K těmto aktivitám i s patrnou špetkou skautské výchovy vedla jak mládež ve svém okolí, tak své tři syny.

„Protože ji neuspokojovala kancelářská práce úřednice v píseckém Kovosvitu, doplnila si pedagogické vzdělání a mohla začít působit jako vychovatelka v základní škole. Tato práce ji pak po celý život naplňovala“ prozradil o mamince nejstarší syn Tomáš. „Tím v mnohém po lžičkách mohla podávat skauting i všem svěřeným dětem ve školní družině či v kroužcích.“

Dva synové – vedle nejstaršího Tomáše i zanícený muzikant Jan – jsou dnes členy 5. klubu OS Otava. Věkem prostřední Lubor skautuje zase mezi „oldy“ v Liberci.

Vedle řady dalších gratulantů se v píseckém domově seniorů Domovinka, kam se Libuše Franců přestěhovala i s manželem ještě před jeho úmrtím, navštívili nejstarší českou skautku i zástupci Kmene dospělých. Jubilantka obdržela kytici, grafický list s blahopřáním a drobný dárek v podobě odznaku s nápisem „Skauting kvete v každém věku“.

„Strávili jsme ve společnosti stále velice vitální sestry víc než hodinu. Jubilantka si společně s rodinou i s námi připomněla mnoho krásných životních okamžiků, a přidala se i ke zpěvu několika svými oblíbenými písněmi,“ přiblížila atmosféru nezapomenutelného setkání zpravodajka pro charitu náčelnictva KD Hana Kaprálková.

Ano, i život stoleté Libuše Franců dokazuje, že skauting kvete v každém věku!

Foto: Slavomil Janov a Božena Franců

foto-2foto-3

 

 

Ve věku 100 let zemřel Miroslav Klimeš, druhý nejstarší člen Kmene dospělých Junáka

foto-1Ve věku 100 let zemřel 24. září 2021 druhý nejstarší český skaut Miroslav Klimeš. Opavští skauti, členové jeho 7. klubu OS a řada přátel se s bratrem Baghýrou naposledy rozloučili 5. října. 

Miroslav Klimeš se narodil na první jarní den – 21. března 1921. Jako devítiletý začal nejdříve cvičit v opavském Sokole, ale nakonec jej více uchvátil skauting. Stal se členem 1. chlapeckého oddílu a později byl i zástupcem oddílového vůdce. Své skautské zážitky si pečlivě zapisoval do deníku. Ten se zachoval dodnes a stal se i pro skautské historiky ryzím pramenem informací o prvorepublikové podobě junáctví v tomto regionu.

V již neklidném roce 1938 se Klimešova rodina z Opavy odstěhovala a Mirek absolvovalo studiaq na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a abiturientský kurz při obchodní akademii v Olomouci. To už se však nad Evropou zatahovala válečná mračna. Postihla i Miroslava Klimeše, který byl v roce 1942 totálně nasazen a v Německu musel pracovat pro ocelářskou a zbrojní formu Krupp.

Nedlouho před koncem války unikl dalšímu pracovnímu přesunu do Polska a i se svou budoucí ženou Ritou se v ilegalitě ukrýval opět na několika místech v okleštěné vlasti.

Po osvobození pracoval nejdříve v nemocenské pojišťovně, ale nakonec po léta zúročoval své jazykové znalosti svých jazykových znalostí jako průvodce v Čedoku. V cestovní kanceláři působil až do odchodu do důchodu.

Ke skautingu se vrátil opět na sklonku 60. let, i díky své druhé manželce Miladě, která byla v Opavě v Junáku významnou činovnicí dívčího kmene.

I když bratru Baghýrovi už v posledních letech nesloužily nohy  dnes tak jak za mlada a skautských akcí se zúčastňoval méně než dříve, až do svého skonu se živě zajímal o dění ve skautingu a održoval kontakt i se svým oldskautským kluibem. Nejraději však sbyl obklopen mládeží. Žáci opavských škol i skauti by mohli potvrdit, jakým byl skvělým vypravěčem svých vzpomínek.

Jednu z nich dával k dobru při setkáních s mládeží obzvlášť rád:  „Jednou jsem jako skaut pomáhal v parku nedaleko opavského Východního nádraží při dobročinné sbírce pro Červený kříž. A právě tehdy přijela do Opavy dcera prezidenta T. G. Masaryka a předsedkyně Československého červeného kříže Alice Masaryková. U stolku u vchodu do parku jsem stál vedle výběrčího příspěvků a paní Alici zřejmě potěšilo, že do práce pro dobrou věc se zapojuje i mládež. Tak mě pohladila po hlavičce a řekla: No, ty jsi hodný chlapec, hodný skautík, že pomáháš Červenému kříži. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Ale kdo by na takovou pochvalu zapomněl?“ dodal Miroslav Klimeš vždy se šibalským úsměvem na rtech…

Bratře Baghýro, nezapomeneme!

(Zpracováno s využitím článku v časopiseckém speciálu KD Oldskauting 2021).

1. Vzdor vysokému věku se Miroslav Klimeš čile zajímal o dění ve světě i skauting; 2. Přibližně v době pořízení této nejstarší podobenky začal Mirek Klimeš cvičit v opavském Sokole. Zanedlouho však chlapce zlákal skauting a posléze získal přezdávku Baghýra; 3. Vojenská uniforma slušela Miroslavu Klimešovi stejně jako skautský stejnokroj; 4. Na konci 60. let br. Baghýra společně s manželkou Milandou nechyběli v řadách těch, kteří na Opavsku znovu rozdmýchávali plamínek z udusaného ohniště skautingu. K tradičním akcím patřil i v době druhé obnovy činnosti Junáka výstup k mohyle Ivančena v Beskydech; 5. – 7. Ani z odřených desek, ani ze žloutnoucích stránek skautského deníku Miroslava Klimeše nevyprchalo ze skautského deníku Mirka Klimeše kouzlo skautování za první republiky.

Foto: archiv Miroslava Klimeše a Paměť národa

foto-2