Celoroční poznávací expedice Putování za sv. Jiřím, která od letoška obohacuje program Kmene dospělých, odstartovala v sobotu 25. května 2024 úvodní výpravou do unikátního muzea na zámku Konopiště ve středních Čechách.
Zvedání opony expedice však bylo poměrně klopýtavé. Původní dubnový termín na svátek skautského patrona zhatilo o měsíc posunuté otevření návštěvnického okruhu Muzea sv. Jiří v někdejší oranžerii zámeckého areálu. Opona expedice se tedy mohla začít zvedat až v průběhu května.
Když už ale organizátoři akce nalezli vhodný náhradní termín v poslední květnovou sobotu, dostali se do kolize s celodenním hudebním festivalem ke čtvrtstoletí vysílání Rádia Blaník v přilehlém amfiteátru. Dopravu na zámek Konopiště po silnici tak pro dokonale ucpala „šnečí jízda“ v nekonečných kolonách plížících se stovek automobilů návštěvníků festivalu.
Všechna úskalí se však nakonec podařilo zdolat, a tak se po dopravních peripetiích desítka oldskautů z Kutné Hory, Městce Králové, Pardubic, pražského Žižkova a Uhříněvsi a Višňové na Příbramsku přece jen s drobným zpožděním oproti plánovanému srazu sešla na nádvoří zámku.
Expedice je také součástí programu specifické odnože skautingu dospělých – motoskautingu. “Za památkami se jménem sv. Jiří lze po dvou či čtyřech kolech putovat nejrychleji a operativně podle potřeby. Tentokrát se však ukázalo, že cesta na Konopiště autem nebyla zpočátku tou ideální volbou, přestože nakonec vše dobře dopadlo,“ řekla ke klopýtavému úvodu výpravy Petra Zajícová – Severka z Pardubic, která na Konopiště přijela expediční Škodou Fabia, ale sama je spíše nadšenou vyznavačkou jízdy na elektrokoloběžce.
Ale teď už k samotné návštěvě Muzea sv. Jiří.
Vstup do bývalé oranžerie pod jižní terasou zámku je poměrně nenápadný, po bočním schodišti z terasy. To, co lze ale vidět uvnitř, je unikátní. Z půl druhé tisícovky exponátů, které zde shromáždil někdejší majitel zámku arcivévodova František Ferdinand d´Este, přechází zrak. A to ještě část arcivévody sbírky bylo z Konopiště odcizeno a odvezeno do Německa za doby protektorátu.
Expozici vévodí většinou sochy sv. Jiří, které zde nalezneme po celém výstavním sále ve většinou standardní podobě rytíře na koni s kopím, propichujícím draka jako symbol zla. Sochy a sošky jsou však nejrůznější úrovně, většinou spíše anatomicky ne příliš dokonalé, leč vyjadřující schopnost či umění dobových tvůrců před řadou století.
Zdi sálu (který je kupodivu i v létě temperován teplem dobových zámeckých kamen (i když už s elektrickým zdrojem vytápění uvnitř) však zdobí i bezpočet keramických či dřevěných plastik, obrazů a reliéfů. Ve vitrínách pak možno vidět nejrůznější zbraně, misky, medaile, mince, číše, talíře, svícny a řadu dalších drobných suvenýrů s podobiznou světce. Návštěvníky ale jistě zaujme i tematicky malované čelo postele, komody či jiné kusy stylového nábytku z období 17.–19. století.
Příjemným bonusem k samotné prohlídce Muzea sv. Jiří byla procházka zámeckým parkem. Kroky účastníků výpravy samozřejmě vedly i k příkopu u východní brány (mimochodem také s malbou sv. Jiří), kde své „medvědárium“ obývá 18tiletý krasavec Jiří, statný samec himalájského medvěda ušatého.
Sečteno a podtrženo: Stylovější a povedenější výpravu by se asi na úvod expedice Putování za sv. Jiřím mimo zámek Konopiště sotva podařilo uskutečnit. A tak je jen nutno dodat, že ačkoliv řada návštěvníků při vstupu do muzejního sálu asi přehlédne na zdi nenápadný diplom, jde o velice prestižní ocenění Europa Nostra, udělované panevropskou federace pro kulturní dědictví výjimečným a záslužným aktivitám pro ochranu a zachování památek minulosti pro budoucnost. Expozic e Muzea sv. Jiří získala tuto cenu v roce 2000. A bezesporu právem.
I to by mělo být pobídkou pro skauty, aby tuto sbírku při plánování svých výpravách určitě neopomněli!
Kromě tuctu charakteristických momentek z květnové návštěvy Konopiště ještě mnoho dalšího a zajímavého, co při úvodním putování po stopách skautského patrona bylo možno vidět, přiblíží také fotoreportáž Výprava do Muzea sv. Jiří, která na webu KD bude zveřejněna 27. května.
Foto: Slavomil Janov