Miloš Blažek, skautským jménem Merkur, se narodil 7. května 1926 v Praze. Koncem druhé světové války byl totálně nasazený, maturoval v roce 1946.
V roce 1936 se stal členem skautské organizace ministrantů Legio Angelica, vedené emauzským benediktinem P. Metodějem Klementem OSB. O dva roky později, v roce 1938, složil skautský slib. V roce 1940 byl však Junák zakázán. V době Pražského povstání 1945 se zapojil do charitativní činnosti – mj. se staral o vyhladovělé vězně z koncentračních táborů.
Krátce po osvobození od nacismu založil skautský oddíl. Po únoru 1948, kdy KSČ začala skautské hnutí nekompromisně podřizovat svému ideovému dohledu, odmítl br. Merkur svůj oddíl registrovat. Se svými skauty se však scházel nadále tajně.
V roce 1950 dokončil Miloš Blažek studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, obor dějepis – zeměpis s učitelskou aprobací pro střední školy. Od 1. 9. 1950 začal učit na střední škole v Praze a vytvořil tam „vlastivědný kroužek“ vedený ve skautském duchu. V roce 1957 se oženil v kostele sv. Vojtěcha v Praze s manželkou Věrou.
Na začátku ledna 1959 byl za vedení „vlastivědného kroužku“ zatčen a převezen do vyšetřovací vazby. Soud se konal v květnu 1959. Miloš Blažek byl odsouzen na čtyři a půl roku. Jako vězeň pracoval v kamenouhelných dolech, mezi spoluvězni bylo mnoho kněží a řeholníků i skautů. Věznění těžce dopadlo i na manželku a jejich roční dcerku. Manželka byla vyhozena ze zaměstnání a nikde ji neměli odvahu znovu přijmout. Řadu měsíců tak zůstala bez prostředků.
V roce 1960 byl Miloš Blažek propuštěn na amnestii. Na doporučení manželky si našel práci ve stavebnictví. Od té doby až do roku 2009, tj. do věku 83 let, pracoval v tomto oboru na plný úvazek jako dělník.
V době pražského jara 1968 byl aktivní v křesťanském skautském středisku Maják. Současně pracoval jako instruktor lesních škol, zejména křesťanské lesní školy na Červeném Hrádku. Této LŠ se zúčastnila i řada kněží a bohoslovců. V době komunistické „normalizace“ v letech 1970–1989 spolupracoval s několika oddíly ilegálního skautingu, působícími jako turistické oddíly mládeže.
Po listopadu 1989, kdy se skautské hnutí opět oficiálně aktivizovalo, pomáhal obnovit činnost střediska Maják a stal se členem Ústřední duchovní rady. Organizaci a vedení lesních škol věnoval veškerý volný čas. Ve skautském vzdělávání důsledně prosazoval, aby se lesní školy neredukovaly jen na čistě praktické disciplíny bez duchovního rozměru.
Absolventy lesních škol je br. Merkur respektován jako významná skautská osobnost a vůdce. Obdržel také nejvyšší skautská vyznamenání, která jsou udělována zasloužilým skautům za dlouholeté působení výchovné a motivační a příkladného skautského ducha.
Jako aktivní člen 101. klubu OS v pražském středisku Maják se zapojuje i do činnosti Kmene dospělých. Za přínos pro rozvoj oldskautingu byl mj. oceněn stříbrnou Medailí Syrinx (1996).
Miloš Blažek zažil za totality kvůli své aktivní víře kromě vazby a věznění i mnoho dalších pronásledování a příkoří. Snažil se však stále předávat živou víru nejen v rodině, dětem, ale i ve svém okolí. Zapojil se také do podzemního života církve, mimo jiné roznášel ilegální tiskoviny, knihy a opisy duchovní a církevní literatury, setkával se s pronásledovanými kněžími apod.
Státní tajná bezpečnost jej několikrát předvolala na výslech, naposledy ještě 10. října 1989, necelých šest týdnů před začátkem sametové revoluce. V roce 2014 obdržel od ministra obrany dekret a odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu (tzv. 3. odboj).
Miloš Blažek vždy patřil k velmi aktivním členům své farnosti, posledních cca 45 let farnosti sv. Františka z Assisi v Praze-Krči. Vedle časté lektorské služby a účasti na farních poutích, zajišťoval pro farnost mj. řadu let Betlémské světlo, podílel se na přípravě liturgických obřadů, různých farních akcí a pomáhal i při opravách kostela. Dlouhá léta podle svých možností také finančně podporuje různé aktivity v církvi a potřebné lidi.
Miloš Blažek má tři děti – dcery Moniku (nar. 1958) a Michaelu (1961) a syna Jiřího (1964). Monika vstoupila za totality tajně do kongregace Školských sester sv. Františka. V současnosti je představenou kláštera ve Slatiňanech. Michaela tajně vstoupila do kontemplativního řádu Klarisek-kapucínek již v roce 1982, tedy rovněž před pádem bývalého režimu. Po obnově řádu v roce 1990 žije v komunitě ve Šternberku, kde byla opakovaně zvolena představenou. Syn Jiří má čtyři děti a je docentem na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.
Za celoživotní křesťanské svědectví, trvalou snahu o výchovu dětí a mládeže i dospělých v křesťanském duchu v rámci skautského hnutí, za utrpěná pronásledování za tuto činnost a také za dobrou výchovu ve vlastní rodině, která přivedla obě dcery do řeholních společenství, byl Miloš Blažek – Merkur vyznamenán 28. září 2017 přijetím mezi rytíře Papežského řádu svatého Řehoře Velikého.
(Autor, Mons. František Radkovský, emeritní biskup plzeňský, je duchovním rádcem Kmene dospělých Junáka – českého skauta.)
Papežský rytířský řád sv. Řehoře Velikého (italsky L’Ordine Equestre Pontificio di San Greogorio Magno / Ordine di S. Gregorio Magno) je jeden z pěti řádů, které jsou udělovány přímo Svatým stolcem. Řád ustavil roku 1831 papež Řehoř XVI. Řád je udělován věrným a zasloužilým mužům vzorné pověsti, kteří se zasloužili o „dobro společnosti, církve a Svatého stolce“.
„Putování za Třemi orlími pery bylo již pátou tematickou vycházkou, které symbolicky vedou do historie českého skautingu,“ říká Bobo. „V roce 2013 se uskutečnila úvodní výprava k Pelíškově Mostu u Kácova v Posázaví, kde se v roce 1913 uskutečnil první podsadový tábor. V Praze se dvakrát putovalo po stopách osobností a zakladatelů spolku Junák – český skaut v roce 1914. Hluboko do historie mířila i předloňská výprava na Slapy, do míst prvního dívčího tábora u Živohošti v létě 1915.“
